Narozena 2. 2. 1929 v Ostravě. Pochází z živnostenské rodiny, otec byl jako bývalý legionář nájemcem nádražních restaurací. Po maturitě studovala v letech 1948-1949 architekturu v Brně, studia však nedokončila a po odchodu do Prahy se živila jako technická kreslička a laborantka. K filmu ji přivedlo umělecké prostředí kolem fotografa Karla Ludwiga (1919-1977), který byl v letech 1950-1953 jejím prvním manželem, a krátká kariéra manekýnky, díky které dostala ve filmu Martina Friče Císarův pekař - Pekařův císař (1951) roli jedné z osmi dvorních dam.

Prostředí natáčení ji zaujalo natolik, že od roku 1953 do roku 1957 prošla na Barrandově postupně profesemi klapky, skriptky, asistentky režie (Ztracenci, Miloš Makovec, 1957) a pomocné režisérky.Ve filmu Konec jasnovidce (Vladimír Svitáček, Ján Roháč, 1957), stejně jako později ve školní práci svého spolužáka Erwina Stranky Generál (1960) si i zahrála. Režii na FAMU vystudovala v letech 1957-1962 v ročníku Otakara Vávry - jejími spolužáky byli např. Evald Schorm, Jiří Menzel a Jan Schmidt. Upozornila na sebe už svými školními snímky (Zelená ulice, 1959; asi ztracené ateliérové cvičení k debutu Vladislava Delonga Dům na Ořechovce, 1959; Kočičina, 1960), absolvovala středometrážním filmem o životě manekýnky Strop (1961).

Její práce od samého počátku provokovala stavěním vyostřených etických dilemat a bouráním zavedených formálních klišé, ona sama proslula tvrdohlavou vehemencí, s jakou své projekty dokázala prosazovat i navzdory nepříznivým okolnostem. První dáma mezi českými režiséry získala respekt nejen u kolegů tvořících tehdejší československou novou vlnu (společný povídkový film Perličky na dně, 1965), ale v květnu 1967 vyvolala dokonce svým filmem Sedmikrásky (1966) interpelaci v tehdejším Národním shromáždění. Jejími nejbližšími spolupracovníky na tomto i následujícím filmu, biblicky inspirovaném podobenství Ovoce stromů rajských jíme (1969), byli výtvarnice a scenáristka Ester Krumbachová (1923-1996) a druhý manžel, kameraman Jaroslav Kučera (1929-1991).

Pro televizi natočila v roce 1971 inscenaci Kamarádi, jinak byla za normalizace postižena šestiletým zákazem práce, během kterého inkognito natáčela reklamy a věnovala se výchově svých dětí, dcery Terezy Kučerové (* 1964, dnes herečka, režisérka a výtvarnice) a syna Štěpána Kučery (* 1968, dnes kameraman). Zákaz je jí podařilo prorazit v Krátkém filmu snímkem o mužském egoismu Hra o jablko (1976), do distribuce byl však film uveden až v roce 1978. Souběžně s hraným filmem se od té doby věnuje i dokumentu (např. Čas je neúprosný, 1978; Chytilová versus Forman, 1981; Praha - neklidné srdce Evropy, 1984; T. G. M. - osvoboditel, 1990; Vzlety a pády, 2000; Trója v proměnách času, 2003; Pátrání po Ester, 2005; množství portrétů a dokumentů pro televizní cykly FEBIA: GEN, GENUS, V.I.P., Oko, Jak se žije).

I po listopadu 1989, v novém politickém i uměleckém kontextu, si její dílo podrželo umělecky, eticky a společensky "podvratný" tón, ona sama se nejprve angažovala v boji proti privatizaci Barrandova a odstátnění českého filmu, poté působila v zastupitelstvu hlavního města Prahy a neúspěšně kandidovala do Senátu. V roce 1994 režírovala v Divadle Na zábradlí hru britského dramatika Martina Crimpa Story, v roce 2001 krátce moderovala publicistický pořad Přesčas v České televizi. Učí na katedře režie FAMU.

Filmografie

Strop – 1961, námět s Pavlem Juráčkem, scénář V. Ch., středometrážní film

Pytel blech – 1962, námět a scénář V. Ch., středometrážní film; spolu se Stropem uveden v distribuci ve společném programu pod názvem U stropu je pytel blech (1963)

O něčem jiném – 1963, námět a scénář V. Ch.

Perličky na dně – 1965, povídka Automat svět, podle stejnojmenné povídky Bohumila Hrabala ze sbírky Pábitelé, scénář s Bohumilem Hrabalem

Sedmikrásky – 1966, námět s Pavlem Juráčkem, scénář s Ester Krumbachovou

Ovoce stromů rajských jíme – 1969, námět Ester Krumbachová, scénář s Ester Krumbachovou, ČSSR / Belgie

Hra o jablko – 1976, zakázán, uveden 1978, námět a scénář s Kristinou Vlachovou

Panelstory aneb Jak se rodí sídliště – 1979, námět a scénář s Evou Kačírkovou

Kalamita – 1981, námět Josef Šilhavý, scénář s Josefem Šilhavým

Faunovo velmi pozdní odpoledne – 1983, podle povídky Jiřího Brdečky Faunovo značně pokročilé odpoledne ze stejnojmenné sbírky jeho próz, scénář s Ester Krumbachovou

Praha - neklidné srdce Evropy – 1984, námět a scénář V. Ch., stylizovaný dokument

Vlčí bouda – 1986, námět a scénář s Danielou Fischerovou

Šašek a královna – 1987, podle stejnojmenné divadelní hry Bolka Polívky, scénář s Bolkem Polívkou

Kopytem sem, kopytem tam – 1988, námět Pavel Škapík, scénář s Pavlem Škapíkem s použitím textů divadla Sklep

Mí Pražané mi rozumějí – 1991, námět V. Ch., scénář se Zdeňkem Mahlerem

Dědictví aneb Kurvahošigutntag – 1992, scénář s Bolkem Polívkou

Pasti, pasti, pastičky – 1998, námět s Evou Kačírkovou, scénář s Michalem Lázňovským, Tomášem Hanákem a Davidem Vávrou

Vyhnání z ráje – 2001, námět a scénář s Bolkem Polívkou

Hezké chvilky bez záruky – 2006, scénář s Kateřinou Irmanovovou